Luhačovice se nacházejí v údolí, které náleželo kdysi dávno hradu Světlov. Tyčil se nad Pozlovicemi nedaleko vrchu Komonec. Dnes tu najdeme jen rozvaliny. Pod nimi je u cesty studánka. Váže se k ní smutné povídání...

To bylo v době, když ještě stával hrad Světlov nad Podhradím. Měli tam krásnou dceru, která ale byla náměsíčná. Za úplňku se procházela se zavřenýma očima po hradbách po samém okraji. Vždy se pak vrátila v pořádku domů.

Zamiloval se do ní mladý uhlíř, ale co naplat. Hradní dcera vyrůstala pro jiného ženicha. Tak alespoň chodíval pod hrad a doufal, že ji spatří. Jednou za úplňku opravdu vystoupila na hradby a s nataženýma rukama se procházela. Když byla na konci hradeb, uhlíř to nevydržel a strachem vykřikl. Dcerka se probudila a spadla dolů. Uhlíř ji vzal do náruče a odnesl k sobě do chaloupky. Tam se o ni staral než se uzdravila a mohla odejít domů. Oba mladí lidé se však do sebe zakoukali a hradní dcerka od té doby nechodila po hradbách, ale tajně utíkala k uhlířovi. Když se to její otec dozvěděl, velice se rozhněval a kázal uhlíře pověsit. Dcerka se však bránila a odmítala si vzít jiného ženicha, kterého jí tatínek našel. Ve vzteku se pak na ni hradní pán obořil: "Ty hloupá sojko!"

V tu chvíli se mu dcera proměnila v sojku a odletěla s křikem pryč. Nedaleko odtud právě uhlíři pálili uhlí a když k nim sojka přiletěla, podivovali se, co tak křičí. Mladý uhlíř napjal kuši a sojku srazil. Na zem však dopadlo bezvládné tělo hradní dcerky a vedle ní se objevil malý chlapec. Byl však taky mrtvý. Uhlíř si žalem začal rvát vlasy, co to učinil. Panští drábi, kteří za chvíli přišli ho chtěli odvést na hrad, ale uhlíř se velkou silou držel obrovského balvanu. Jak ho tahali, vyvalil se balvan ze země a na jeho místě vytryskla voda.

Hrad Starý Světlov už dávno nestojí, ale studánka pod ním zůstala. Protože tam kdysi porodila hradní dcerka synečka, říká se jí Sojsínka.