Stachelberská tvrz měla disponovat velice silným dělostřelectvem. Dle tehdejších důstojníků měla být nejúčinnější palba vedená z dělostřeleckých otočných věží (RO), které by mohly díky 360° odměru vést palbu jakýmkoliv směrem - omezení záviselo pouze na povaze terénu a dostřelu zbraní (maximálně 11 950 metrů). Stachelberg měl mít jako jediná tvrz dva objekty s dělostřeleckými věžemi RO. Místo pro první z nich bylo vybráno návrší s kótou 641 m nad pěchotním srubem T-S 73.

Věž měla být vyzbrojena dvojicí 10cm houfnic vz.38, jejichž hlavním úkolem by bylo vedení paleb především do východní části Krkonoš. Hlavní pozorovatelna pro věž RO měla být v dělostřeleckém zvonu ve stropě pěchotního srubu T-S 73. Osádku objektu mělo tvořit 54 mužů, kterým by velel štábní kapitán dělostřelectva.

Celý objekt měl být zapuštěn pod úroveň terénu, nad který by vyčnívala jen vrchní část věže, pancéřový zvon a dva malé ventilační zvony. Kromě šachty pro věž RO měla být v horním patře uskladněna pohotovostní dávka 10cm dělostřeleckých granátů (skoro 800 ran - tzv. skladiště M3), čtyři nádrže na vodu (celkem 4 000 litrů) a také skladiště proviantu, pro které nezbylo místo v nižším patře. Nad schodištěm měly být uloženy záložní hlavně pro houfnice, naproti nim se počítalo s místem pro laboraci dělostřeleckého střeliva.

Objekt měl být také vybaven jedním třístřílnovým zvonem pro lehký kulomet. Protože zvon měl být zapuštěn do šikmého stropu byla by vstupní chodba vedena z dolního patra. Největší prostor dolního patra měl být využit pro filtrovnu, která by se nacházela přímo proti schodišti z podzemí. Dále se zde počítalo s místností pro ubytování šesti mužů z osádky objektu, stanovištěm velitele a sociálním zařízením. Pod tímto patrem měla být ještě jedna místnost, do které by byly svedeny vystřílené nábojky.
V místě, kde měl objekt stát, byla vyhloubena šachta, která je v současné době zasypána. Okolí bývalého staveniště je zarostlé náletovými dřevinami. Na tomto místě bude zřízena vyhlídková plošina s orientačními tabulemi.