Geologické podloží zdejšího regionu je tvořeno rulami, přetvořenými z původních prvohorních naplavenin. V raném středověku byla celá krajina pokryta nedotčeným pralesem, v němž převládaly buky, tisy, borovice, osiky, smrky a břízy. K tehdejší běžné zvířeně patřili vlci, medvědi, rysi, jezevci a zvěř jeleni, srnčí a černá. První věrohodné záznamy o Přibyslavi pocházejí z poloviny 13. století. Tím však není popírána možnost existence staršího osídlení zdejšího kraje.

Písemné doklady o tom se však nezachovaly. Úvahy o životě lidí v tomto regionu před 12. stoletím mohou proto mít charakter pouhých hypotéz a nedoložených pověstí. V polovině 13. století byla Přibyslavi udělena českým králem Václavem I. soudní pravomoc 1. stupně (horní právo) k rozhodování méně závažných sporů mezi vlastníky důlních poli, hutníky a kovkopy, kteří dobývali v okolí města galenit s významným procentem stříbra. Takto získalo zdejší osídlení, které do té doby mělo charakter zemědělského, řemeslnického a obchodního střediska pod místním hradem, městská práva. V době husitských válek (1420 - 1434) i v letech následujících byla těžba stříbra utlumena a později na dlouhé desítky let zcela přerušena. Pokusy o její obnovení v 16. - I8. století i později nevedly k očekávaným výsledkům.

Dne 11. října 1424 zemřel poblíž Přibyslavi, u vesnice Schönfeld (dnes Žižkovo Pole), Jan Žižka z Trocnova, který v té době táhl v čele svých vojsk proti katolické šlechtě na Moravu. Jeho bojovníci bezprostředně po smrti svého vojevůdce dobyli přibyslavský hrad a město. Od té doby až do tragické bitvy u Lipan (30. května 1434) byla Přibyslav v držení husitů, kteří si z ni učinili vojenskou základnu pro své výpady proti nepřátelům na Moravě i jinde. Přibyslav byla několikrát těžce postižena nejen válkami, nýbrž také častými požáry, které zničily nemálo historicky cenných objektů.

V roce 1767 shořelo téměř celé město včetně věže, fary, školy, špitálu i střechy kostela. Nedotčeno zůstalo jen několik měšťanských domů na horní straně náměstí a 13 vzdálenějších domů na přibyslavském předměstí.Po zániku těžby stříbra v okolí města patřilo k základním zdrojům obživy zdejšího obyvatelstva především zemědělství, domácké tkaní lněného plátna, provozován řemesel a obchodu. Drobné provozovny živnostenského charakteru, vznikající ve druhé polovině 19, století, byly vesměs orientovány na zpracování zemědělských produktů, zvláště brambor, později i mléka a na výrobu zemědělských strojů a nářadí.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.pribyslav.cz