BRAUN Matyáš Bernard (* 24. 2. 1684 Sautens u Innsbrucku, + 15. 2. 1738 Praha) - rakouský sochař a řezbář usedlý v Čechách

Někdy před rokem 1710, po učebních letech v Rakousku (Salcburku) a cestách po Itálii (Benátky, Bologna, Řím), zavítal Matyáš Braun, rodák z Tyrol, již jako vyhraněná umělecká osobnost do Prahy. V Čechách brzy zdomácněl, našel si tu ženu i přátele, stal se novoměstským měšťanem a sžil se s naším prostředím. Již jeho první větší práce - socha Vidění sv. Luitgardy, umístěná na Karlově mostě - mu zajistila obdiv i množství dalších zakázek. Braunova dílna byla v letech 1725-26 s přiznaným příjmem 900 zlatých a šesti tovaryši největší dílnou v Praze. Již tehdy snad vlastnil tři domy a sad s letohrádkem. Žil tedy po pansku, byl erbovním měšťanem a nazývali ho "urozeným vladykou". Se svou manželkou měl pět dětí, z nichž se však žádné nevěnovalo otcovu řemeslu.

Obdiv k jeho dílu trvá dodnes. Z tváří Braunových soch je možno vyčíst každé hnutí mysli, těla se zdají být v pohybu, gesta jen dotvrzují dokonalou iluzi života. A to Braun, na rozdíl od italských umělců, netvořil z mramoru, ale z méně ušlechtilého pískovce. Autorská zásluha Braunova jako barokního sochaře není ani tak v provedení děl, jako ve výběru řešení a v invenci.

Stovky zakázek v pražských palácích, zahradách, kostelích, ale i na mnoha dalších místech Čech nemohl ovšem zvládnout sám. Práce mu totiž záhy přivodila souchotiny, podobně jako F. M. Brokofovi. Tvořil proto pouze návrhy a modely a pak jen dotvářel do konečné podoby práci početné dílny, v níž zaměstnával své méně slavné spolupracovníky.

Ze všech děl mistra iluzívního baroku jsou asi nejznámější sochy v Kuksu, vytvořené na objednávku hraběte F. Sporcka (alegorie Ctností a Neřestí, monumentální plastiky tesané do pískovcových skal v Betlému u Kuksu, čtyřicet groteskních sošek callotovských trpaslíků pro kukské závodiště atd.), výzdoba pražské rezidence císařského diplomata Jana Václava Gallase, zahradní plastiky z Cítolib (dnes ve Vídni), řezby pro klášter v Plasech, sochy na mytologické téma pro zahradu zámku v Duchcově a další. Přátelil se s mnoha významnými umělci své doby, např. F. M. Kaňkou, jehož stavby vyzdobil svými sochami (kostel sv. Klimenta v Klementinu v Praze). Pokračovatelem Braunova odkazu se stala především česká rodina Pacáků, třebaže nedosáhla - podobně jako další následovníci - už takového mistrovství.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.libri.cz/databaze/kdo18/main.php