Luční bouda je nejstarší a největší krkonošská hřebenová bouda. Vznikla při Slezské stezce nejspíš v 2. pol. 16. století a náležela rodu Rennerů. Sloužila budnímu hospodářství se 100 ha pastvin a senišť s 30 kusy hovězího dobytka a podobným počtem koz. Známý byl především místní bylinkový sýr. V souvislosti s rozvojem turistického ruchu se dočkala několika výrazných přestaveb, první r. 1809, čímž se proměnila ve vyhledávaný horský hotel. Sloužila především jako ubytovací zařízení pro výlety na Sněžku. Bouda, tehdy v majetku Bönschů, vyhořela za nejasných okolností 2. 10. 1938, načež byla v letech 1939-40 obnovena do současné podoby. Za války sloužila jako výcvikové středisko Wehrmachtu. Po válce ČSTV obnovil služby turistům a sportovcům.