Soběhrdy byly vždy vesnicí nábožensky smíšenou, vedle většiny katolického obyvatelstva zde byla značná menšina reformovaných evangelíků, kteří zde měli od roku 1783 vlastní duchovní správu, kostel i soukromou školu. Katolické obyvatelstvo, které mělo v Soběhrdech dvoutřídní obecnou školu, bylo přifařeno do Poříčí nad Sázavou, kamž vedla neschůdná 7 km dlouhá cesta, takže návštěva farního kostela, zvláště školních dětí, byla velice obtížná, často i nemožná. proto byla uznána potřeba vybudování menší katolické kaple v Soběhrdech. Na podnět faráře Josefa Beneše z Poříčí byla v roce 1903 vytvořena komise sestávající ze jmenovaného faráře, pak obecního starosty Antonína Kohoutka a řídícího učitele soběhrdského Josefa Kohouta, která si vytkla za úkol postavit v Soběhrdech vedle školy menší mariánskou kapli.

Jak církevní, tak i státní úřady, této myšlence přáli a podporovali jí. Za značné podpory císaře Františka Josefa, arcivévody Františka Ferdinanda ďEste, pana kardinála Leona ze Skrbenských, spolku sv. Bonifáce, profesora Josefa Šprongla a četných dobrodinců, se sešlo tolik příspěvků, že mohlo být přikročeno nikoliv ke stavbě pouhé kaple, nýbřž ke zbudování dosti velikého kostela, který pojme až 250 osob. Potřebné plány a rozpočty zhotovil zdarma inženýr Josef Kozlík z Tábora. Stavbu provedl během jednoho roku inženýr František Mařík. Na den Nanebevzetí Panny Marie roku 1907 byl kostel slavně posvěcen a veřejné bohoslužbě odevzdán. Kostel je postaven v pseudorománském stylu, je velmi vkusně proveden a slouží celému okolí k ozdobě.

V apsidě na oltáříku stojí uprostřed socha Panny Marie, po stranách sošky sv. Václava a sv. Metoděje. V lodi kryté plochým stropem, visí na straně evangelíjní krucifix a na protější straně je na konsole umístěna socha Božského Srdce Páně.