Jedná se o nejvýznamnější kulturní památku ve Vranově, zvláště pak jeho sakristie. Ta byla původně s největší pravděpodobností jedním z nejstarších předrománských kostelíků, rotund, založených v souvislosti s misijním úsilím sv. Vojtěcha - Slavníkovce. Původní prerománská rotunda byla ve 13. století při dostavbě podélné lodi ( ještě románského slohu ) ponechána jako sakristie.
Další etapou přestavby bylo osazení pozdně gotického portálku s dveřmi. Dveře jsou osazeny na svém původním místě v jižním portálku kněžiště, jsou pozdně gotickým dílem druhé poloviny 15. století, nejpozději počátkem 16. století. Dveře jsou prostě sklíženy ze tří silných desek. Kování vybírá od jednoduchých stěžejových oček do bohatého ornamentálního tvaru, zakončeného heraldickými liliemi. Gotický zámek na vnitřní straně, tzv. závorkový, jehož hlavní části jsou závorka, stavítka a klíč, který sloužil k zamykání a odemykání zvenčí. Zevnitř byl zámek ovládán ručně. Podle zpracování a ozdob byl zámek vyroben kolem poloviny 15. století. Vzhledem k tomu, že se na území benešovského okresu našly takové zámky i v Načeradci, v Popovicích, na Chvojínku a v Bělici, lze usuzovat, že v Benešově nebo okolí byla kovářská či zámečnická dílna, která se touto výrobou zabývala.
Vrcholným obdobím kostela svatého Václava byla v 18. století jeho přestavba do barokní podoby, při níž byla postavena mohutná věž. V roce 1905 byl novobarokně upraven ( přistavěna předsíň a márnice k věži ).
Součástí kostela je zvon z doby panování Karla IV., Meduný, jenž dostal název od zalesněného kopce Meduný, kde jej podle pověsti vyhrabal ze země vepř. K tomuto zvonu přibyl v roce 1659 zvon "sv. Václav" zásluhou knížete Valdštejna z Komorního Hrádku. Za první světové války byl zvon odevzdán na válečné účely. V roce 1928 zorganizoval farář P. Václav Poslední zvonovou sbírku, z níž byly pořízeny nové zvony "Svatý Václav" a "Svatý Jan Nepomucký". Ani tyto neodolaly válečným událostem a byly kostelu odňaty nacistickými úřady za 2. světové války.