První zmínka je již z roku 1342. Bukovec založil roku 1353 těšínský kníže Kazimír darováním asi 147 ha lesa jistému Grosovi, který se stal také prvním fojtem Bukovce. Bukovec měl původně tvořit zázemí pro ostrahu jihovýchodní části těšínského knížectví. Fojtu Grosovi bylo uděleno právo postavit na Olze mlýn, otevřít krčmu, jatka a také provozovat kovářství. První obyvatelé se živili kácením bukových lesů (odtud název obce), postupně se však obyvatelstvo začalo zabývat rolnictvím a poté, co do Bukovce (stejně jako do celé oblasti) začali přicházet Valaši, kteří se živili horským pastevectvím, se začalo rozmáhat i salašnictví... Lidé z Bukovce zpočátku bydleli v jednoduchých dřevěnicích bez komínů - dým z ohniště byl odváděn otvorem nad dveřmi do síně, pak na půdu a odtud okénkem ven (tyto chalupy se proto označovaly jako "kurne" nebo "dymne", lze se setkat i s označením "kurloky"). Vybavení obydlí bylo velmi strohé - malá okna, masivní stoly, lavice s opěradly, které sloužily i ke spaní, dvě kratší lavice bez opěradel u stolu, postel pro hospodáře a pryčny pro starší děti. Větší komfort do zdejších obydlí přinesla až druhá polovina 19. století, kdy místní začali dojíždět do okolí za prací a začali tak přicházet do kontaktu se způsobem života ve městech. Na rozvoji obce se velkou měrou podílel také fakt, že obec ležela na takzvané "solné stezce", která vedla od polských solných dolů ve Veličce přes Krakov, Osvětim, Zátor, Bílsko, Živec, Kamešnici, Koňakov, Istebnu, Bukovec a Písek do Jablunkova. Tento obchod se realizoval od 18. století a tím, že formani vezli sůl přes Bukovec, měla i tato obec z tohoto obchodu užitek. Kromě obchodu se solí se Bukovečtí živili rolnictvím, dopravou dřeva, kovářstvím, v obci byly dva mlýny... S rozvojem průmyslu začali obyvatelé dojíždět do okolních podniků. Blízkost hranice způsobila značný rozvoj dalšího "řemesla" a to pašeráctví - (alkohol, plyš, koně...) Dlouholetou tradici má v Bukovci školství - zdejší děti se mohly vzdělávat už od roku 1792. Prvním učitelem byl kovář Sikora, v jehož kovárně se výuka odehrávala. Nyní jsou v obci školy dvě - polská a česká.

Obec měla své vlastní pečetidlo již od roku 1702, kdy se hromadně pořizovaly typáře pro vesnice v majetku Těšínské komory. Ovál o výšce 25 mm a šířce 21 mm nesl zobrazení lopaty. Majuskulní legenda mezi dvojitou linkou a linkou s perlovcem zněla: (9+) * BVKOWETZ * ANNO 1702.

V roce 1816 si Bukovec pořídil nový typář, na němž byla tentokrát lopata umístěna v obrácené poloze (směrem vzhůru) a navíc ještě násadou postavena na naznačené dvouvrší. Oválné pečetidlo o výšce 28 mm a šířce 25 mm mělo legendu lemovanou zevnitř dvojitou a zevně jednoduchou linkou: (9+) BVKOWIEC * ANNO 1816. Gumowski nalezl otisk tohoto typáře ještě z roku 1838. Lopata se objevuje na úředních razítkách Bukovce i v první polovině 20. století.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.bukovec.cz