Sedlo mezi Strážnicí (545 m) a masivem Petřkovické hůrky (608 m) leží v oblasti centrálního výskytu vyvřelin těšínito-pikritové asociace z období spodnokřídové podmořské vulkanické činnosti.


Zastavení č. 11 - Sedlo pod Strážnici, naučné Palackého stezky
(nadmořská výška 484 m)

Sedlo mezi Strážnicí (545 m) a masivem Petřkovické hůrky (608 m) leží v oblasti centrálního výskytu vyvřelin těšínito-pikritové asociace z období spodnokřídové podmořské vulkanické činnosti.

V současné době na několika místech přežívají zbytky populací významných druhů rostlin s prvosenkou jarní, vstavačem bledým, vstavačem mužským aj. Pozoruhodný je ojedinělý výskyt klokoče zpečeného na Petřkovické hůrce.

Archeologické naleziště "Kojetín-Požaha" vešlo do podvědomí odborné veřejnosti až v roce 1927, kdy ing. Gustav Stumpf na základě povrchových sběrů určil jeho laténský charakter. V průběhu 50. let teprve dr. Lumír Jisl zjišťovacím výzkumem zjistil, že se nejedná o lokalitu laténského charakteru, ale o lokalitu patřící do okruhu tzv. púchovských nalezišť. Teprve další výzkumy z roku z roku 1960 a 1984 zde nejen získaly důležitý archeologický materiál, ale upřesnily též podobu vnitřní zástavby a opevnění tohoto asi 1 ha velkého hradiště.

Nejpočetnější je v archeologickém materiálu keramika, v níž převládá v ruce vyrobená hrubá keramika nad keramikou vytáčenou na kruhu z grafitového a jemného materiálu. Celkově lze v keramickém materiálu vydělit dvě složky, a to púchovskou a keltskou, přičemž druhá složka keramiky (keltská) tvoří pouze 10 % z celkového množství. V púchovské keramice převažují soudkovité nádoby a typické hrnce s odsazeným plochým dnem a nepravidelně rýhovanou výdutí, dále různé varianty mís a zásobnic. Mezi keltskou keramikou převládají hrnce a množství různých nádob.

Z výzkumů pochází i bohatá kolekce drobných nálezů - skleněné kroužkové perly, skleněné a jantarové korálky, bronzové náramky, prsteny, kroužky s vývalky, nákončí opasků. Početné jsou i železné nástroje a zbraně. Chronologicky nejdůležitější je 25 železných a bronzových spon (spojené konstrukce typu Almgren, lžičkovité a s prohnutým lučíkem), které umožňují datovat toto hradisko na sám závěr doby laténské od 120. let př. n. l. až po přelom letopočtů.

Kromě kosterních pozůstatků běžných domácích zvířat bylo na hradisku nalezeno až 50 % kostí divokých zvířat, což je velmi neobvyklé. Místní železářskou produkci dokládají početné nálezy železné strusky a tavících pecí. Zjištěný požár opevnění hradiska Požahy by mohl nasvědčovat o jeho násilném konci. S touto skutečností by snad mohly souviset i nálezy depotů železných předmětů zde nalezených. V posledních deceniích starého letopočtu je pouze doložena púchovská kultura na severovýchodní Moravě. Z ostatního území Moravy doklady osídlení nejsou . Pouze hypoteticky se může uvažovat o tom, zda sem nesahala ona z písemných zpráv známá "bojská poušť. Období mezi koncem laténské a počátkem germánské okupace Moravy představuje v naší moravské archeologii jeden z největších problémů.

Ze sedla je možno odbočit z naučné stezky na žlutou turistickou značku po hřebenu Petřkovické hůrky do Jasenice, kde značená cesta končí.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.Novy-Jicin.info