Dějiny melče jsou úzce spjaty s nedalekým hradem Vikštejnem, k jehož panství
Melč náležela už v orce 1377, kdy se objevuje první zmínka v pramenech při dělení
opavského knížectví. Střediskem samostatného panství se Melč stala až v roce 1671,
kdy bylo vikštejnské panství rozděleno mezi potomky Viléma Alexandra Oderského
z Lidéřova. Melč dědila jeho dcera Anna Magdalena, provdaná nejprve za Ferdinanda
Maxmiliána hraběte z Trautmannsdorfu a podruhé za Františka Josefa hraběte z Hodic,
jemuž statek v roce 1705 zanechala. Hodic na místě starého poplužního dvora vybudoval
počátkem 18. století barokní zámek. Kolem zámku je rozsáhlý státem chráněný přírodní
park s řadou vzácných druhů stromů a keřů. V roce 1755 zakoupila panství opavská
jezuitská kolej, po jejímž zrušení připadla Melč roku 1773 studijnímu fondu.
K panství byl postupně připojen veškerý pozemkový majetek opavských klášterů
zrušených josefínskými reformami, takže jeho rozsah se výrazně zvětšil.
Postupně však statky přecházely do světských rukou a Melč v roce 1810 koupil
Jan hrabě z Tenczina, držitel vikštejnského panství. V roce 1814 získal panství Melč
hrabě Arz, za jehož potomků došlo k rozdělení statku na dva díly.
Větší část s Melčí byla roku 1888 opět připojena k vikštejnskému panství,
které od roku 1884 vlastnil hraběcí rod Razumovských.
Dominantou obce je farní kostel sv. Antonína Paduánského (1889-1890).
Obec náležela po roce 1850 střídavě k okresům Vítkov a Opava.
Osvobozena byla ve dnech 4. - 5. května 1945.
V roce 1979 byly k melči připojeny obce Moravice, Radkov a Mikolajice,
které se v roce 1990 opět osamostatnily.
Rozloha katastrálního území: 1 402 ha
Nadmořská výška: 532 m n.m.