Český název (dříve též Vikéřovice a Vikárovice)je odvozen od německého Weikersdorf ve významu "Weikerova ves". Na obecním pečetidle byly ve štítě zobrazeny brány. Částí Vikýřovic byla trvale osada Krenišov (německy Kröneshof), jež zanikla ve dvacátých letech stavebním splynutím s obcí. Za okupace v letech 1938 až 1945 byly Vikýřovice částí Rapotína. V roce 1976 se staly částí Šumperka, ale v roce 1990 se obec opět osamostatnila.

Původní vikýřovický katastr o rozloze 1153 hektarů (v roce 1992 1175 hektarů)je na západě ohraničen tokem řeky Desné. Zvedá se k východu a Prostřední skálou dosahuje výšky 719 m. Vesnice má střední nadmořskou výšku 335 m a je rozložena na levém břehu Desné, která ji odděluje od protějšího Rapotína. Na jižním okraji obce splynula s Vikýřovicemi osada Krenišov. Východně od vesnice vede železniční trať ze Šumperka do Petrova nad Desnou.

Od poloviny 19. století se počet obyvatel neustále zvyšoval. O příznivý demografický vývoj se zasloužila poloha obce v blízkosti okresního města, ale také pracovní příležitosti poskytované několika zdejšími průmyslovými podniky. V roce 1850 měly Vikýřovice 1060 obyvatel a do roku 1900 se jejich počet zvýšil na 1444 ve 179 domech (z toho bylo v Krenišově 28 domů a 355 obyvatel). V té době se všichni zdejší usedlíci hlásili k německé obcovací řeči. Maxima v počtu obyvatel bylo dosaženo v roce 1930, ve 289 domech žilo 1997 osob a mezi nimi již 379 Čechů. Atraktivita obce vedla po druhé světové válce a odsunu německých obyvatel k poměrně rychlému dosídlení za účasti reemigrantů z Volyně a v roce 1950 žilo ve Vikýřovicích v 322 domech již opět 1425 osob. Příznivý demografický vývoj pokračoval i v následujících desetiletích a při sčítání obyvatel v roce 1991 bylo ve Vikýřovicích zjištěno 1859 osob, 593 bytů a 438 domů.

První zmínka o vsi je v pramenech k roku 1391. Náležela původně k šumpersko-novohradskému, od 16. století k velkolosinskému panství a již před třicetiletou válkou zde byly dva vrchnostenské dvory. Podle lánového rejstříku hospodařilo v roce 1677 ve Vikýřovicích již 43 usedlíků a do roku 1834 se vesnice rozrostla na 116 domů s 816 obyvateli.

V jižní části vikýřovického katastru byl v 16. století tzv. Borovský svobodný dvůr. V dalších letech přešel na majitele panství Třemešek a po roce 1750 zde vrchnost zřídila činžovní ves Krenišov (snad Krönesův nebo Grünův dvůr). V roce 1834 byla tvořena 21 domy se 106 obyvateli.

Po roce 1848 byly Vikýřovice začleněny do politického i soudního okresu Šumperk a v továrnách okresního města, ale také v rapotínské sklárně nacházeli vikýřovičtí obyvatelé zaměstnání. Od počátku 20. století se úspěšně rozvíjela průmyslová výroba i ve Vikýřovicích. V roce 1901 zahájila výrobu Oberleithnerova rafinérie minerálních olejů a za první světové války zaměstnávala až 200 pracovníků. Od roku 1928 převzala podnik akciová společnost Apollo, výroba byla zastavena za druhé světové války. Největší továrnou však byla Laneova tkalcovna v Krenišově. Začala pracovat rovněž v roce 1901 a v meziválečném období poskytovala až 250 pracov-ních příležitostí. Menšími podniky byly továrna na lihoviny, mlýn a výrobna cementového zboží. Ve Vikýřovicích byly také dva velkostatkářské dvory, z nichž lichtenštejnský (Annenský) o výměře 200 hektarů byl za první pozemkové reformy rozparcelován, kdežto dvůr Viereck s 60 hektary byl ponechán vlastníku a byl propachtován továrníku Oberleithnerovi.

Poměrně pozdě, až v roce 1872, byla ve Vikýřovicích zřízena samostatná škola. Českým dětem sloužila od roku 1919 menšinová dvojtřídka. Značné zastoupení dělnictva mezi vikýřovickým obyvatelstvem se projevovalo politickým primátem německé sociální demokracie, ale ve volbách v roce 1935 byla daleko nejsilnější Sudetoněmecká strana.
Dynamický rozvoj obce pokračoval i po druhé světové válce, kdy vazba Vikýřovic na sousední okresní město ještě vzrostla. V roce 1955 zde bylo založeno JZD, které po roce 1960 vplynulo do šumperského státního statku. Bývalou likérku převzal provoz olomouckého Selika. V roce 1990 měly Vikýřovice železniční zastávku, nižší stupeň základní školy, tři prodejny smíšeného zboží a pohostinství.