Název Vlachov je odvozen od osobního jména Vlach, které lze vztahovat buď k národnostnímu označení Vlacha (Itala), nebo ke zkrácenému křestnímu jménu začínajícím na Vla- (Vladislav, Vladimír apod.). Jádro německého názvu Wollendorf bylo převzato z češtiny a celkově má označovat Vlachovu ves. Vlachov byl v roce 1960 administrativně připojen jako místní část k Lukavici.

Vlachov leží při silnici, která vede z Mohelnice na sever do Zábřeha. Podstatná část katastru o rozloze 195 hektarů se nachází ještě v rovině na západ od toku řeky Moravy, jen malá část patří do zvlněného východního okraje Mírovské vrchoviny (střední nadmořská výška 281 m).

Vlachov patřil vždy k velmi malým vesnicím. Měl poměrně stabilní počet obyvatel, v roce 1900 to bylo 182 osob ve 27 domech, ale dost složitou národnostní strukturu. Byla to německá obec s českou menšinou,jejíž síla se od sčí-tání ke sčítání velmi měnila (např. v roce 1880 se k ní hlásilo 19 osob, v roce 1900 nikdo a v roce 1930 zase 34 občanů). Roku 1950 zde žilo 126 obyvatel ve 30 domech a v roce 1991 94 obyvatel také ve 30 domech.

Vlachov, který je v pramenech zmiňován prvně v letech 1318 až 1326, patřil do lenního obvodu olomouckého biskupství kolem Mohelnice a později kolem hradu Mírova. Ves drželi různí zemané z bližšího i vzdálenějšího okolí, nejčastěji ze sousední Zvole. Od roku 1564 byla Zvole i s Vlachovem olomouckým biskupem vykoupena a připojena přímo k panství Mírov. Tehdy byla ves, soudě dle jmen usedlíků, z poloviny česká a poněmčila se až po třicetileté válce. Podle lánového rejstříku z roku 1677 zde bylo 11 usedlíků a jedna poustka. V první polovině 19. století se v okolí Vlachova, Lukavice, Slavoňova a Květína dobývala poměrně intenzívně železná ruda. Roku 1834 měl Vlachov 37 domů a 167 obyvatel.

Po roce 1848 byl Vlachov zahrnut do obvodu okresního soudu v Mohelnici a hejtmanství v Zábřehu. Dolování železné rudy postupně ztrácelo na významu a před první světovou válkou zcela zaniklo. Škola zde vznikla na krátkou dobu až za první republiky. Ve Vlachově měl hospodářství zemský předseda německé agrární strany na Moravě Franz Nitsch, který však přešel již před volbami v roce 1935 k Henleinově Sudetoněmecké straně. Tomuto obratu zcela odpovídaly i výsledky voleb v obci za předmnichovské republiky.

Po odsunu německého obyvatelstva založili noví osídlenci v roce 1950 JZD, které se o deset let později stalo součástí JZD Lukavice a nakonec v roce 1971 zemědělského družstva Dubicko. V místě zůstal roku 1990 jenom jeden obchod. Do seznamu památek bylo zapsáno empírové sousoší Nejsvětější Trojice u silnice do Slavoňova z roku 1835.