Z kroniky Linhartovské farnosti z rolu 1622 můžeme vyčíst mnohé zajímavé zprávy o předběžných jednáních o stavbě kostela. Historického hlediska jsou pro nás velmi zajímavé čtyři nejdůležitější zprávy.
V první písemnosti ze dne 19.prosince 1822 se uvádí z c.k.krajského úřadu:
Poněvadž se v Linhartovech jedná o stavbu nového farního kostela, místo zámecké kaple, ve které až doposud služby Boží se vykonávaly a za tím účelem v zájmu rozboru místních okolností byla sjednána krajská komise za přítomnosti arcikněze jakož okresního děkana a její jednání ze dne 16.1.1823 v 9:00 hodin v Linhartovech ve vrchnostenské kanceláři......
V Opavě dne 19.prosince 1822.
V druhé písemnosti je tato zpráva z c.k. krajského úřadu:
Dle usnesení z 19.12.1822 na den 16.1.1823 nařízená komise ze dne 11.1.1823 byla přesunuta na termín 20.2.1823. Řečeného dne se arcikněz ráno v 9:00 hodin na vrchnostenské kanceláři v Linhartovech zúčastnil jednání ve věci stavby nového farního kostela....
V Opavě dne 21.ledna 1823

Třetí písemnost uvádí následující:
Ze zprávy pořízené o canon. Vizitaci krnovského děkanátu v roce 1825 vysvítá snaha linhartovské curarie o zřízení farního chrámu místo chudičké kaple. Sice je naděje a stavební místo, ale stavbu chrámu je zapotřebí popohnat.
Dáno v Olomouci na konsistoři dne 22.ledna 1827

Čtvrtá zpráva uvádí toto:
Vysoce důstojné Consistorium !
Rozpočet nákladů na tuto stavbu byl upraven guberniální státní účtárnou již v roce 1825. Pokud se nemohlo začít se stavbou , stalo se tak proto, ač místo bylo inženýrem vyměřeno před dvěma léty ve výši 6 785 zl., sama stavba nepostupuje neboť není kamene ani dříví na stavbu a jiný materiál na stavbu potřebný, který v náležitém množství musí být kontraktován. A tak poníženě prosím a ihned o peníze, neboť hrozí nebezpečí zřícení dvou sklepů coby základů zámecké kaple, jež slouží zároveň jako obydlí faráře, neboť nebezpečí je zde, že farář se svým houfem farníků nemají místo v kapli. Mnozí neslyší dlouhá léta slovíčka poučení od svého duchovního. Dvakrát podpíraný sklep na nemž kaple stojí a pro toto deštivé nebezpečí je dominium odhodlané kapli zavřít nedojde-li letos ke stavbě.
Mám tu čest být v dokonalé úctě

Florian Schilder

Až do roku 1834 v Linhartovech žádný kostel nebyl. Bohoslužby se konaly v zámecké kapli vysvěcené sv.Hyacintu.
Samotné stavbě předcházela důležitá jednání a nebyla jednoduchou záležitostí, zvláště když šlo o malou obec. Vytoužená chvíle nastala až v roce 1833 po zajištění všech finančních a organizačních záležitostí, aby se mohlo se stavbou započít.
Již následujícího roku byl kostel 9.listopadu 1834 slavnostně vysvěcen. Patronem se stal jeho Veličenstvo císař František II. První farář, který zde převzal v Linhartovech duchovní správu byl dvorní kaplan u hraběte Sedlnického od roku 1780 - místní rodák Ignác Ludwig.
Pátým farářem v pořadí, který přišel na zdejší farnost v dubnu roku 1832 byl rodák z Třemešné ve Slezsku - Anton Menzel. Podílel se na stavbě kostela a jako první kněz sloužil v novém kostele slavnostní mši svatou. Působil zde až do srpna roku 1840.

Kostel Povýšení sv.Kříže byl postaven v empírovém slohu t prostředků náboženského fondu. O stavbě nejsou žádné písemné zprávy. Je postaven v obyčejném stylu se čtyřmi vitrážními okny od severu k jihu. Ze stavebně historického hlediska představuje kostel zděný, omítnutý objekt se zapuštěnou hranolovitou věží v průčelí. V půdorysu jde o jednolodní architekturu obdélného půdorysu s nevyděleným presbytářem. Po jeho levé straně je přistavěna sakristie se zvláštním vchodem. Do kostela patří i kaple s Božím hrobem na pravé straně od předsíně a schodiště na kruchtu a do věže. Před hlavním vchodem do kostela je kamenná podesta, ke které vedou tři schodiště. Věž je zakončena štíhlou střechou ve tvaru jehlanu. Průčelí kostela má střední část zakončenou zvýrazněnou pásovou rustikou, již probíhají dva toskánské pilastry, kříž na věži byl zhotoven kovářským mistrem Gustavem Ludwigem z Burkvízu (asi příbuzný s prvním farářem Ignácem Ludwigem). Hlavní oltář a kazatelnu dal postavit nejmenovaný patron náboženského fondu. Vedlejší oltář nechal postavit Ondřej Peichl z Burkvízu. Snad každý s farníků přispěl v mezích svých možností ke zvelebení "svého" kostelíčku. O dobrodince nebyla nouze.
V roce 1901 byl kostel zevně i vnitřně rekonstruován. Zasloužil se o to farář Johan Langer, který na zdejší farnosti působil od roku 1893 až do roku 1909. Venkovní omítka se zaskvěla novou, kostelní věž byla nově omítnuta a vnitřní stěny kostela zazářily krásnými a vznešenými malbami, které vytvořili : olomoucký malíř Gustav Přeček a akademický malíř z Mnichova Jiří Schmid. Tito dva umělci zrestaurovali také všechny obrazy a sochy a oba oltáře. Na jedné nástěnné malbě můžeme dodnes zřetelně vidět iniciály těchto malířů. A to GS 1901. Tyto krásné umělecké malby se dochovaly do dnešních dnů.
V roce 1898 byl u farního kostela založen spolek Parament, který měl 60 členů a staral se o bohoslužebná roucha a kostelní prádlo, aby bylo s "větším dílem obnoveno a rozmnoženo".
V roce 1902 byl při kostele na přání jeho arcibiskupské Milosti založen spolek sv.Terezie a jeho prezidentkou byla zvolena manželka zámeckého Pána - Marie Wenzelidesová. Měl asi 100 členů a staral se o čistotu a výzdobu Božího chrámu. Proto také pořádal každoroční spolkovou slavnost a ze získaných prostředků obstarával pro kostel nové svícny, koberce, oltářní pokrývky a mnohé jiné. Bylo by jistě velmi záslužné a potřebné tuto pěknou tradici obnovit. První kostelní varhany byly pořízeny v roce 1862. Zasloužil se o to místní farář Josef Klement, který působil na zdejší farnosti v létech 1859 - 1868. Ještě před první světovou válkou vznikl kostelní sbor, který značně přispěl ke kulturnímu dění v obci. Větší zásluhu na tom měla místní varhanice slečna Anežka Sedláčková a její dvě sestry, vynikající pěvkyně, které kromě latinských textů zpívaly hlavně česky.
První světová válka zde poznamenala duchovní život farníků. Ani kostel nebyl ušetřen válečnému běsnění. Z úřední moci bylo pro válečné účely odebráno:
· 14 nádherných svícnů z mosazi
· velký zvon o váze 260 kg
· menší zvon o váze 30 kg
a mnoho dalších věcí se kterými se farníci loučili se slzami v očích.
Jako 15-tý duchovní pastýř nastoupil dne 15.října 1925 moudrý a vzdělaný Pan farář Emanuel Škrobánek (hovořil sedmi jazyky). Tehož roku byly za jeho působení v Linhartovském kostel vráceny dva zvony. Pro zdejší farnost učinil tento Boží služebník mnoho záslužného - jak pro kostel, tak pro farníky.
Roku 1928 byl pro všechny farníky velkým svátkem. Do kostela byly nainstalovány nové varhany se dvěma manuály a s 17-ti rejstříky. Jejich hodnota 65 100,- Kč (v tehdejší době) mohla být splacena díky neúnavné činnosti faráře Emanuela Škrobánka, který peníze získával pořádáním divadelních představení a koncertů, které osobně řídil. Pan farář přicházel ze zkoušek často až k půlnoci, protože musel být přítomen při různých zkouškách v různých obcích ve stejný den. Bůh žehnal jeho práci.
Veliké uznání si zasloužili všichni dobrovolní hudebníci a hráči z Linhartov, Opavice a Krásných Louček, kteří se svých divadelních a hudebních rolí nadšeně zhostili a to k veškeré spokojenosti všech vděčných diváků. Varhany do linhartovského kostela dodala známá krnovská firma Rieger. Poprvé slavnostně zazněly 27.května 1928 při svěcení. Prvních doteků nových varhanních kláves se mistrovsky uhostila absolventka brněnské konzervatoře, neteř faráře Škrobánka, Zdeňka Menzelová. Varhany krásně zněly k oslavě Boží a farníci si radostnou pýchou uvědomili, že i oni se velmi mnoho zasloužili o tento radostný a hluboký zážitek. O svěcení varhan napsal křesťanský deník tyto pozoruhodné řádky :
"Linhartovy u Krnova, svěcení Riegrových varhan ve farním kostele. Těžké svatodušní ráno leží nad Linhartovým a přifařenými obcemi. Vlaky z Krnova a Albrechtic přivážejí sváteční hosty a v obci samé všechno tíhne ke kostelu. Ve znamenité síle vyrukoval požární sbor z Města Albrechtic a spolek vysloužilých vojáků. Za nimi se připojují členové farního spolku Linhartovy. Slaví se svěcení varhan. Stavěla je známá firma Rieger v Krnově. Po svátečním kázání, které měl profesor Karel Trompler, převzal svěcení místní farář Emanuel Škrobánek. Pak zazněly varhany poprvé. Hrála na ně uměleckým způsobem neteř pana faráře absolventka brněnské konzervatoře Zdeňka Menzelová. Varhany hrály a líbezně zazněly k oslavě Boží a farníci si radostnou pýchou uvědomili, že svými příspěvky se zasloužili, aby toto dílo vyzbrojeno pokroky dnešního dne na poli stavby varhan mohlo existovat a mnohé město jim mohlo závidět. Dobře vycvičený pěvecký sbor obstarával latinské zpěvy při této slavné bohoslužbě. Také nebe nešetřilo svým požehnáním. Neočekávaně se odpoledne vyjasnilo a lidová veselice se mohla pořádat v zahradě pod ještě kvetoucími stromy a hojné návštěvě. Vedle neúnavné činnosti faráře Emanuela Škrobánka, je pořízení varhan také zásluhou spolku sv. Terezie, jejiž jejíž představenou byla manželka statkáře Marie Wenzwlidesová."
Další významnou událostí byly jubilejní oslavy.100 let vysvěcení kostela. Celá farnost prožívala velmi svátečně všechny přípravy. Varhanice, paní Zdenka Menzelová pilně nacvičovala s místním sborem mši svatou. Necháme však hovořit opět tehdejší denní tisk o této velké události. :
"Stoleté trvání kostela.
Slavnostní nálada a radost vládla v celé farnosti již několik dnů před nedělí, dřív než poslední dokončovací práce mohly být udělány. Tak tady stál farní kostel ve slavnostním hávu. Venku prapory a věnce s bohatou květinovou výzdobou, které všemi návštěvníky byla obdivována. V neděli dopoledne nemohl kostel pojmout všechny návštěvníky, v dlouhých řadách stáli ještě před schody ti, kteří z okolí přispěchali na slavnostní bohoslužbu. Víceděkan z pruské Opavice měl slavnostní promluvu, jemně promyšlenou o těsné sounáležitosti církve a kostela, kterou věřící sledovali s velkým zájmem. Pak sloužil víceděkan Schnewis slavnostní bohoslužbu, při které asistoval pan farář Emanuel Škrobánek, kaplan Sohner z pruské Opavice a bohoslovec Richter z Města Albrechtic. Mezi slavnostní bohoslužbou naslouchali všichni přítomní s dojetím mši svatou, kterou členové mužského pěveckého sboru libě přednášeli s vynikající varhanicí Zdeňkou Menzelovou. Na bohoslužby dirigoval zdejší statkář všechny místní spolky kooperativně, rovněž delegaci albrechtického spolku "Kamarádi". Odpoledne pochodoval celý albrechtický spolek kamarádů spolu s linhartovským spolkem, ke kterému náležel s praporem a hudbou, k požehnání. Když kostelní sbor vzorně odzpíval litanii,mohutně zahučelo chrámovými klenbami "Bože chválíme Tebe". Po požehnání odtáhly spolky do krásné zahrady, kde při mnohých boudách nastal živý ruch a veselice."
I když už uplynulo mnoho let od působení faráře Škrobánka na Linhartovské farnosti, je zcela na místě připomenout pro tuto i příští generaci některé jeho významné zásluhy:

Rok 1926 - byla zbourána stará márnice a na tom samém místě vykopána studna
Rok 1928 - v tomto roce byla na hřbitově postavena nová márnice.
- Pořízená byla nová nádherné kněžská roucha.
- V kostele položena nová dlažba, instalovány nové věžní hodiny od firmy František
Bietel z Brna
- Celá fara i kostel důkladně renovovány
Rok 1930 - pořízená další krásná brokátová mešní roucha s bohatými vyšívkami
Rok 1932 - byla zakoupena nová vitrážní okna, která dodnes krášlí kostel.
Na jednom je vyobrazen sv. Josef a na druhém sv.Terezie a v okně v presbytáři
Beránek Boží.
Rok 1934 - před oslavou stoletého jubilea kostela byla pořízena dvě další nádherná mešní
roucha z těžkého zlatého brokátu
- instalováno elektrické osvětlení pod obrazy křížové cesty a dalších obrazů
- pořízen nový křišťálový lustr
- opravena věž
- do márnice uložen pamětní list týkající se oslav
Rok 1935 - koupeny pozlacené svícny k oltářům a černé svícny k pohřbům
Rok 1937 - před vánočními svátky zakoupil pan farář Škrobánek jesličky s 25. figurkami,
které navodily v kostele krásnou sváteční náladu, zvláště dětem
Rok 1940 - Pan farář koupil novou křížovou cestu. Obrazy maloval akademický malíř Zappa

Velmi smutná a zoufalá, pro lidi i kostel byla válečná léta 1938 až 1945. V roce 1942 museli místní farníci znovu bezmocně přihlížet sundávání dvou největších zvonů. Byly zabaveny pro válečné účely. Silnými lany se pomalu spouštěly na zem. Jen ten nejmenší umíráček zůstal. Na největším z nich se skvěl nápis : "Z těžké doby pocházím a k modlitbě volám". Na druhém stálo : "Pozdrav buď Ježíš a Maria". Byly to zvony, které pořídil farář Škrobánek po svém nástupu na zdejší farnost. Byl to tak smutný okamžik pro všechny farníky, že jediné oko nezůstalo suché. Během války při leteckém útoku spadla do kostela bomba. Před příchodem fronty museli všichni občané opustit vesnici. Poslední odcházel pan farář. Po skončení války našel kostel i faru v hrozném stavu. Knihy, matriky a jiné jen stěží dával do pořádku. Na jaře 1946 byl farář Škrobánek jmenován správcem krnovského děkanátu a o vánocích téhož roku skutečným aktivním děkanem. Tuto zodpovědnou funkci vykonával až do své smrti roku 1955.
Od roku 1948 do duchovního života občanů krutě zasáhl komunistický režim. Náboženský život se začal pomalu, ale jistě vytrácet. Lidé se báli chodit do kostela, aby buď nepřišli o svou práci a nebo jejich děti mohly studovat. Slabá účast na svátečních bohoslužbách byla patrná. Tento násilně vyvolaný jev náboženské lhostejnosti, ale i strach, byly největší v pohraničních oblastech. Jen ti nejsilnější a nejvěrnější se nezříkali víry. Uplynulo dlouhých 40. let, než se mohl náboženský život opět vrátit do mnohých lidských příbytků. Za tuto dobu se na zdejší farnosti vystřídalo několik farářů, ale pro nedostatek peněz se mnoho pro opravu a údržbu kostela nemohlo a ani nestalo. Okresní církevní tajemník a krajské středisko památkové péče se v minulém komunistickém režimu neblaze zapsali při "ochraně" těchto Božích statků. Mnoho kostelů navždy zmizelo z našeho regionu, tak jako jiných kulturních památek. Nebylo mi lhostejné, že do kostela začalo zatékat, varhany byly rozladěny, věžní hodiny již dávno přestaly ukazovat čas a vůbec celý kostel potřeboval nutnou generální opravu. Od dubna 1989 do konce roku bylo mé jakékoliv jednání na ONV Bruntál neúspěšné. Myšlenku, abych to přeci jen nevzdával, mě dodávaly strýček děkana Škrobánka, který se tolik obětoval pro zdejší kostel. Až polistopadové revoluční změny v našem státě umožnily uskutečnit tyto smělé plány. Na moji naléhavou žádost dne 12.července 1990 navštívil vedoucí kultury Stanislav navrátil pana děkana Kusého a přislíbil mu finanční pomoc. Pak 13.července 1990 předseda, pan Kubiš se Stanislavem Navrátilem přijali mé pozvání k prohlídce kostela, při které se oba shodli, že jeho generální oprava je skutečně nutná a poukázali při této přiležitosti prvních 50 000,- Kč farnímu úřadu. Dne 9.listopadu 1990 v 10 hodin dopoledne uvedl do chodu po 30.letech Otto Menzel věžní hodiny. V prosinci 1990 byla provedena generální oprava varhan mistrem Janem Kosterou, Ottou Menzlem a dalšími profesionálními odborníky. Dne 1.srpna 1990 byla provedena obhlídka kostela, jejimž účelem bylo získání podkladů pro realizaci restaurátorských prací. Obhlídky se zúčastnili PhDr. Marie Babničová za Ok.Ú. Bruntál, Heřman Menzl za obec Linhartovy, sestra Noemi (vl.jménem Božena Nekudová) z charity Města Albrechtice, pan Novák - fotograf OVM a zástupce KÚSPPOP z Ostravy. O výsledky prohlídky byla zpracována zpráva. Informace kromě popisu kostela a movitých předmětů v něm obsahují i návrhy na restaurování a opravy, které je nutné udělat. Blíže o historii kostela jsem zjistil v kronice obce a farnosti, ke které mám přístup a dělám v této věci bádání. I další jednání, které probíhala směřovala k tomu, aby se stanovil přesný harmonogram všech prací a zajistilo se potřebné množství finančních prostředků. Od roku 1991 pak probíhaly všechny práce dle plánu, tj. oprava střechy, omítka, restaurování nástěnných maleb, všech obrazů a soch, vitrážních oken atd...
Nesmírnou obětavost a organizační schopnost prokázala při této neobyčejné akci sestra Noemi. Mnohý z farníků ani dnes netuší kolik energie musela denně vynaložit pro zvládnutí mnoha těžkých úkolů a problémů, které musela řešit bez cizí pomoci. Do těchto starostí byl samozřejmě zainteresován Pan děkan Ludvík Kus, který ji velmi obětavě pomáhal při zajišťování stavebního materiálu. Také velké uznání patří všem farníkům, kteří přispěli nemalou finanční částkou a odpracovali mnoho hodin bez nároku na mzdu, vše pro zvelebení chrámu.
Sluší se připomenout, že všechny firmy i osoby, které se podílely na generální opravě kostela se velmi profesionálně zhostili svých úkolů.
Ty největší práce odvedly :
Střecha - OSP Krnov, vedoucí pan Fišer
Fasáda - firma Tojer a Vojkovský
Vitrážní okna - firma Petr Hoplík ze Zábřehu na Moravě
Restaurátorské práce - Šárka Michálková a Yvona Huserová restaurátorky z Bruntálu
S vysokou odborností obnovily krásu všech obrazů včetně křížové cesty
a některé sochy.
Nástěnné malby - nátěr a zlacení oltářů a varhan restaurovali s vysokou odborností malíř
z Hovězí na Vsetínsku, mistr Ladislav Jurčík

Všem, kteří, buď finančně přispívali nebo se aktivně zúčastnili odborných prací nebo jinak pomáhali při opravě kostela patří veliké "Pán Bůh zaplať". Veliký dík také patří bývalému předsedovi Stanislavu Navrátilovi a PhDr.Marii Babničové, bývalé vedoucí odboru kultury v Bruntále. Tito mě nikdy neodmítli při proplacení velkých finančních položek, jako byly fasáda, restaurátorské práce. Velké dík rovněž patří sestře Noemi za nesmírnou obětavost při zajištění materiálu a dalších finančních těžkostech a stravování i ubytování všech pracovníků. Jí patří ten největší "Pán Bůh zaplať "
Co říci závěrem mého příspěvku? Už první farář Anton Mernzel byl mým přímým prapředkem. Postavil tento kostel a odsloužil tu také první mši svatou. Již mnoho let má naše rodina k tomuto Božímu stánku hluboký vztah. Věříme, že tam "nahoře" se spokojeně usmívá strýček, pan děkan Emanuel Škrobánek a jeho neteř Zdeňka Menzelová, která pozorně naslouchá varhaním tónům, které se líbezně rozléhají do našeho kraje, kterému říkáme: "Náš domov".

Fara - farní budova byla postavena 1.listopadu 1780 a téhož roku 16.listopadu vysvěcena.
Sloužila jako první škola v Linhartovech. Farní úřad zřízen 20.září 1786.
Kroniku farnosti z roku 1667 jsem věnoval děkanskému archívu v Krnově.

Heřman Menzel

[Editace článku: Leo Dedek] Přehled návštěvnosti