Viz indikační skica stabilního katastru (1839)

V roce 1911: majitel domu na Královské třídě Krpata Hynek (viz Adresář města Pardubic spolu s průvodcem po městě a okolí, průvodce napsal František Karel Potěšil - učitel při škole obecné, vydal knihkupec Jan Liebich, Pardubice 1911, s. 250).

Byl to zděný patrový objekt se sedlovou střechou v sousedství předbraní Zelené brány, v němž fungovala firma na výrobu a prodej kočárů Hynka Krpaty. Po zasypání Městské řeky a zrušení jezdeckých kasáren vypsala městská správa v roce 1913 veřejnou architektonickou soutěž na budovy městské spořitelny, pošty, činžovního okresního domu a hotelu, která přinesla řadu progresivních (například kubistický projekt Josefa Gočára), konzervativnějších i historizujících návrhů. Kompromisní plán Františka Roitha zaujal Městskou spořitelnu v Pardubicích, která nakonec jako jediná z investorů dovedla záměr k realizaci, poté co odkoupila dům Hynka Krpaty. Budova byla zkolaudována 23. 10. 1916 (více viz Matěj Bekera, Jan Ivanega a Veronika Schebelová: Cesta k modernímu městu Pardubice 1882-1945. Vydalo VČM Pardubice 2024, s. 146-149).

Sčítání lidu 15. 2. 1921: majitel domu (Wilsonova ul.) Obec Pardubice, 6 bytů (domácností), 18 přítomných osob

František Mareš (domovník Městské spořitelny)

Františka Danzerová (majitelka kina Bio Imperial)

Antonín Šilhán (odborný učitel měšťanské školy)

JUDr. Roman Saturník (advokátní kancelář)

Ferdinand Hořínek (vedoucí úředník filiálky T. Baťa)

František Bačkovský (inkasista Spořitelny)

Zdroj: Státní okresní archiv Pardubice; Okresní úřad Pardubice, (1793) 1850 - 1945 (1953) (NAD 1); ukl. j. 21; Pardubice: Zelené Předměstí čp. 1-20